V tomto článku bych se rád zaměřil na téma, které se často probírá, když přichází klienti se vztahovými věcmi, ať už partnerskými či kamarádskými nebo jinými. Jak vzniká a roste důvěra? Není to těžké pocítit, ale už těžší to logicky popsat. Někoho potkám, rozumíme si a stanem se přáteli nebo partnery či navážeme jiný vztah. Jak skutečně ale důvěry mezi lidmi vzniká a roste? Já osobně to nazývám testy důvěry. Jednoduše řečeno, každý čin, který se mezi dvěma lidmi je něco jako test, vzájemně se zkoušíme, jestli si můžeme věřit. Pokud testem druhý člověk projde, moje důvěra k němu vzroste a podobně když takovým testem projdu já, moje důvěryhodnost vzroste. Praktický příklad: domluvíte se s kamarádem, že půjdete na kávu a on buď přijde – tím pádem prošel testem a nebo nepřijde a důvěra klesne.
Nejistota je paradoxně základem důvěry.
Stejně to funguje ve všech jiných vztazích. Důvěra má dva zásadní atributy – ten pozitivní je, že když někomu věřím, tak mi v tom je dobře, ten negativní je, že každý test (a potenciální vznik či růst důvěry) obsahuje nejistotu. Nejistota je paradoxně základem důvěry. V partnerských vztazích se můžeme bavit například o tom, že důvěřuji partnerce, že platí to, co mi řekla, například, že je doma a že si to nemusím ověřovat. Kdybych měl v bytě kameru a měl jistotu, že je opravdu doma, pak by důvěra růst nemohla. Pokud ale tuto jistotu nemám, věřím jí, a třeba se mi to někdy ověří, potom prošal testem důvěra a naše společná důvěra může růst. Kdybych měl jenom jistotu toho, že to co říká je pravda, pak by důvěra růst nemohla. Je důležité se uvědomit, že není na světě nic sladkého bez hořkosti. Každá hořkost (nejistota ve vztazích) ale může vyústit v něco sladkého (důvěra).