Dneska bych se rád zamyslel nad mechanismem změny v životech klientů. Často přemýšlím nad tím, že skutečnou změnu může zařídit jediná skutečná zkušenost. Jedno indiánské přísloví říka,, že dokud se člověk neprojde v mokasínech druhého, nemůže vědět, jaký jeho život je. Stejně by se dalo říci, že člověk co si neprojde určitou zkušeností, nemůže zažít skutečnou změnu. Na jednu stranu s tím souhlasím, na druhou stranu, nelze přece říci, že nejlepší lékaři na protialkoholní léčebně nebo u závislých na návykových látkách jsou vyléčení alkoholici či feťáci?
Na sezeních se snažíme blbé zkušenosti předejít a udělat změnu ještě dříve, než klienta jeho špatně nastavený život do těch blbých zkušeností přivede.
Také uvažuji nad tím, jestli když například dítěti rodič vyhrožuje trestem, a když dítě neposlechne, trest ho nemine, tak jestli to funguje skutečně lépe (skrz strach z bolesti), než kdyby se dítěti lépe projektovala představa toho, co trest skutečně znamená (aniž by ho zažilo). Podobný mechanismus probíhá na supervizních konzultacích. Lidé často mají problém přestat s něčím co nechtějí (nebo začít s něčím co chtějí), přestože ví, že by jim to v jejich životech pomohlo. Skutečně se stává, že dokud si člověk nezažije něco skutečně hrozného, tak se svým životem nepohne. Není to protože by nechtěl, ale protože nemá dostatečnou motivaci, tou skutečně obvykle bývá až vlastní (bolestná) zkušenost. Na sezeních se snažíme blbé zkušenosti předejít a udělat změnu ještě dříve, než klienta jeho špatně nastavený život do těch blbých zkušeností přivede. Jedna ze základních věcí je, zkusit se pro nový život, nové já, rozhodnout. Člověk nemusí věřit tomu, že řekne: jsem klidný, mám rád svého souseda, nebudu bít svoje děti, atp. Důležité je, že slyší jaké to je, důležité je, že udělal první krok. Může to znít falešně, to nevadí, je to ale stejně malý (a účinný krok), jako když stojíme na rozcestí a rozhodujeme se jestli půjdem cestou doleva nebo doprava. Druhý důležitý krok je nahlédnout na konec cesty, na to, kam moje rozhodnutí povede a k čemu to bude. Tak dlouho kladu otázku: co chcete a proč to chcete, dokud mi klient neodpoví: nevím. To je okamžik, kdy se dostáváme k tomu, že nejen on (logicky), chce nejaký výsledek, ale i vnitřně jeho “já” něco chce, aniž by to dovedl racionálně vysvětlit.