V dnešním článku bych se rád zamyslel nad otázkou toho, jak moc to, co děláme je pro nás výhodné či nevýhodné. Klienti často chodí s nějakou žádostí, abychom je zbavili problému nebo zkrátka s tím, že jim na sobě něco vadí, že neví co s tím. Pro mě je zásadní vždycky vědět, co jim ten “problém” může přinášet, protože si myslím, že všechno co děláme (jakkoliv nepochopitelné se to může zdát) pro nás má určité výhody. Jinak bychom to (nebo naše tělo) zkrátka nedělali.
Můžeme použít pro příklad jednoduché tělesné pochody. Proč se například stane, že my (naše tělo) nestráví nějakou stravu a zkrátka ji vrátí? Můžeme se na to dívat jako na problém, protože je to nevhodné, nepříjemné atd. Nebo se na to můžeme dívat jako na nezbytný proces. Tělo pozřelo něco, co ví, že by nestrávilo, nebo že to může být jedovaté a proto to nepřijme. Jinými slovy, kdyby to strávilo, tak by si uškodilo. Nám se může zdát, že “nám” naše tělo škodí a ono přitom dělá to nejlepší co může a umí. Uvědomuji si, že se to často děje i s jinými situacemi. Občas někdo přijde s tím, že ho druzí využívají, že neumí říkat ne, že nedovede žít svůj život.
Proč nazývat to co na sobě vnímám jako nevýhodně slabostí, když to jde nazývat vlastností?
V žádném případě neříkám, že se snažím přimět klienta, že je to takto v pořádku. Vždy se snažím dosahovat cíle, kterého si klient určil a můj názor je druhotný. Snažím se ale, aby klient pochopil, že vše co dělá, dělá protože je to pro něj nějakým způsobem výhodné. Snažíme se vidět, že kdyby to nemělo žádné výhody, tak by to prostě nedělal – nedávalo by to jemu ani jeho organismu smysl. V systému jeho života by to byla překážka. Ještě se mi nestalo, že bychom na čemkoliv co lidé považují za problém nenašli alespoň jednu pozitivní věc. Naopak se mi často stává, že to co na sobě lidé vidí jako problém je po důkladné analýze nazíráno jako výhodné, protože clověk pochopí i rozumově, k čemu to vlastně je. Proč nazývat to co na sobě vnímám jako nevýhodně slabostí, když to jde nazývat vlastností? To je podstata toho o čem mluvím – změna nazírání. Každý v sobě máme kus fatálního i kus fenomenálního, zásadní je na co se soustředím a jak o sobě smýšlím.