Shodou okolností jsem se v poslední době setkal s několika lidmi, se kterými jsme konzultovali ohledně toho, že jsou ovládání emocemi a nedovedou se rozhodovat racionálně. Pracovali jsme na tom, jak se posunout od toho kdo je ovládán tělem k novému já, které je schopno ovládat své tělo a rozhodovat za sebe. Pro mě je argument „nejde to, neumím to“ pouze konstrukt, který říká, že buď nejsem dostatečně motivovaný, abych chtěl se to naučit, pokud to zatím neumím, a nebo to nejde mně samotnému, ale věřím, že pokud se naskytnou podmínky, tak to půjde. To je úkolem supervizora, pomoci člověku postavit okolnosti jeho života tak, aby viděl smysl k tomu začít o sobě smýšlet a posléze konat jinak.
Z praktického pohledu jsme s klientkou, která si stěžovala na negativní myšlenky, pracovali v následující rovině: 1 – pokud přijde negativní emoce, pouze ji pozorujme, přijme, že je a nic dalšího. 2 – označme ji racionálně jako myšlenku, kterou v hlavě nechceme, protože mozek nemá rád nerozhodnost, potřebuje mít jasno v tom, co je dobré – co prospívá a co je zlé. Podobně jako v pohádkách, potřebujeme znát hrdinu i padoucha. 3 – myšlenku, kterou nechceme, necháme přijít, protože z nějakého důvodu ji náš mozek potřebuje, ale dáme určitý čas tomu, jak dlouho se s ní budeme zabývat. Můžou to být sekundy nebo minuty, ale potom skončíme a věnujeme se myšlence jiné. Důležité je paradoxně udržet čas, donutit se setrvat s negativní myšlenkou, i kdybychom už cítili, že nás myšlenka opouští, protože nikdo není rád do ničeho nucen, ani naše mysl ne a proto si to napříště mozek „rozmyslí“. 4 – největší výzvou je začít o sobě smýšlet jinak. Ne jako ten, kdo je v zajetí své myšlenky, ale jako ten kdo sice neovlivní, že myšlenka přijde, ale může ovlivnit, jestli se bude cítit v zajetí nebo ne, tuto volbu už máme.
Slovy Shakespeara: „rozum kormidluje vůli naši“
Dalším klientem, který řešil podobné téma, byl člověk, který se nemohl smířit s tím, že po svatbě už bude mít jen jednu ženu a nikdy nebude moci dobývat jiné. Tento člověk bojoval s touhou dokázat si, že má na to, aby získal jinou ženu a tím potvrdil svou hodnotu. V tomto případě pomohla tzv. kognitivní kontrola, uvědomění, že myšlenky, které ke mně přicházejí, nejsou spjaty s mou budoucností, s tím jak to bude. Čím delší čas uplyne mezi myšlenkou, která nás napadne, a naší akcí, tím je obvykle rozhodnutí zralejší. S klientem jsem došli k tomu, že při každé touze dokázat si „mužskost“ se zastaví, zeptá se, jestli to co hodlá udělat směřuje k tomu, co mu v životě přináší šťastnost nebo je to jen chvilková touha, která přijde, ale zase odejde. Přestože lidské touhy a vášně mohou velmi silné a hluboké, vždy máme volbu rozhodnout se pro to následovat tělo a nebo své lidské ideály. Slovy Shakespeara: „rozum kormidluje vůli naši“. Uvědomění si, že touhy těla, respektive podlehnutí jim, není to, proč jsem na světě a ani to nepřispívá k tomu, aby mi na světě bylo lépe, mu pomohlo k tomu přijmout svoje touhy a hlavně k tomu, že si uvědomil, co vlastně v životě chce, udělal mozku jasno v tom, pro co se rozhodl a při dalším vpádu myšlenek už neměl důvod být znepokojen, protože věděl, jak se rozhodne.