Supervize mé supervize

Ve dnešním pojednání bych rád mluvil o důležitosti supervize pro mě, jako pro supervizora. Smyslem supervize je nadhled (super a visus – pohled nad, neboli nadhled). Pokud bychom sami chtěli nadhled pro druhé a nedostávali ho, mohli bychom si říkat dobří supervizoří? Dle mého názoru je vědomí toho, že supervizor, kterého si vyberu pro sebe jako soukromá osoba, nebo jako vedoucí, který chce supervizi pro svůj tým ve školství, zdravotnictví, sociální službě nebo kouče ve firemním prostředí, také prochází vlastní supervizí, je jedním z kritérií toho, že poskytuje dobrou službu. Myslím, že mít svého supervizora, nebo ideálně dva, je základem pro dobře odvedenou práci. Dělat něco, když sám bych si toho odpíral, nemůže nikdy dopadnout dobře, nebo aspoň ne tak dobře a kvalitně, jak by mohlo. Někdy se setkávám s tím, že cena supervize či koučování je dost vysoká. V ceně není jen naše odměna za práci, ale i to kolik peněz a času musíme věnovat sebevzdělávání, ať už je to četba terapeutické literatury, konference, přednášky nebo právě vlastní supervize. My jako supervizoři platíme stejnou cenu za vlastní supervizi jako naši klienti. Mně osobně supervize mé práce – pracuji s audiozáznamem, který pouštím svému supervizorovi a naslouchám jeho pohledu – nadhledu, pomáhá právě v tom uvědomění, jestli jsem ještě v nadhledu, nebo jestli už klientovi dávám pohled z jeho očí, pouze jeho pohledu. Není vždy snadné si to uvědomit a dobrý supervizor pomůže klientovi vidět svůj život z nadhledu, ale dobrý supervizor také uzná, že aby viděl svůj život a spolupráci s klientem z nadhledu, potřebuje sám být subjektem supervize. Být otevřen tomu, že jeho vidění světa a klienta není to jediné správné. Pochybovat o jednom pohledu a jedné pravdě je smyslem terapeutické supervizní práce.