Archiv pro štítek: supervize

Občas se v konzultacích setkávám s odpovědí na spokojenost s mou prací v tom smyslu, že by klienti chtěli více znát můj názor na jejich problémy či na to co prožívájí a dělají. Obvykle se toho nestraním, pokud to klienti chtějí vědět, dám jim svůj názor nebo zkušenost, ale vždy jim řeknu, že lepší je to co si oni sami vymyslí a prožijí, pokud dostanou návod od někoho jiného, nikdy si tuto cestu nezvolí nebo minimálně nepřijmou za svou. Supervize je zejména o prostoru k zastavení a zamyšlení. Je to místo, kde může člověk prozkoumat svůj pohled a dostat k němu zrcadlo od někoho druhého – nezaujatého. Názory slýcháváme dnes a denně a málokdy se jimi řídíme, ať už jsou to naši blízcí, naši klienti nebo názory v novinách. Supervizor je jiný tím, že ačkoliv není nijak zaineteresován v našem životě narozdíl od druhých lidí, dovede nám dát pohled, který bychom rádi slyšeli od našich bližních – pohled odprostěný od filtrů. Každý vztah se udržuje tak, že neříkám naplno, co si o druhém myslím, protože ho nechci napřiklad zranit. To je v pořádku, ale někdy se hodí vyslechnout si celou pravdu, i takovou která bolí. V supervizi není důvod cokoliv udržovat a je to tedy místo si takovou pravdu vyslechnout. A dle mého názoru a systemické teorie je užitečnější vyslechnout si reflexi toho, jak můj příběh působí, než návod, jak bych to měl dělat jinak.

Občas zažíváme těžké a temné chvíli při supervizních konzultacích. Někdy se stane, že člověk nevidí žádné východisko z jeho situace. Je tedy možné nějak pomoci zase zahlédnout světlo na konci tunelu? Nedávno se mi stalo, že klient nevěřil, že by se mu mohlo podařit vyřešit nějakou náročnou osobní situace ve svém vztahu a byl přesvědčen, že je to jeho konec. Říkal si, a sám sebe přesvědčoval, že konec jich dvou nebude konec světa, ale vnitřně o tom sám přesvědčen nebyl. Zkusili jsme udělat pokus, že zkusí po určitou dobu vidět naději a bude se podle toho chovat. Je to alternace na techniku známou jako „zázračná otázka“, neboli otázka na zázrak. Smyslem je představit si, že to, po čem toužíme, se už stalo. Tomuto klientovi pomohlo jen to, že se choval po dobu několika týdnů, jakoby jejich vztah byl dobrý. Tím pádem se na to naladil a tím pádem i jeho partnerka nebyla neustále ve stresu a také se začala chovat jinak. Malá změna v jeho myšlení, znamenala velkou změnu pro jejich společný život. Zkusit začít přemýšlet jinak nám nikdy nemůže nic vzít, maximálně můžeme získat, tak proč to nevyzkoušet?

Dneska bych se rád zamyslel na užitečností supervize v rámci skupiny nebo týmu a o úloze supervizora v tomto formáte. Ve skupinových supervizích nebo různých týmech, ať už se jedná o zdravotnické, sociální nebo korporátní prostředí se vždy najde dost třecích ploch, ať už mezi lidmi – kolegy nebo mezi jejich zákazníky. S každým máme trochu jiný vztah a ke každému přistupujeme trochu jinak. Úlohou supervizora v takových skupinách je zejména facilitace toho, co se řekne a toho jak to vyzní, respektive jak to vyznít má. S každým člověkem, se kterým tvoříme nějaký vztah, jakýkoliv, vždycky používáme při komunikace filtry. Jinými slovy napřed přemýšlíme než řekneme, co říct chceme, přehrajeme si ,jaký vliv to na druhého bude mít. Supervizor je člověk, se kterým žádný vztah netvoříme, není tedy důvod jakkoliv přemýšlet, jak to, co říkám, na něj bude působit. Pokud není důvod udržovat vztah, není důvod vyložene přemýšlet, jak bude vnímat to co říkám. Tohle je účel supervize, zbavit se filtrů, které máme s ostatními lidmi, protože přemýšlením o tom, jak to na ně působí – používám filtrů, tyto vztahy tvořím a udržejem. Pokud hovoříme s někým, s kým nic udržovat nemusíme, je možnost přemýšlet jinak než nad tím, jak to co říkám na druhého působí. V týmové supervize může supervizor facilitovat to co slyší, respektive pomáhat přenášet to, co mluvčí chce, aby posluchač slyšel, protože to co je vyřčeno a vnímáno na straně mluvčího není na straně posluchače slyšeno, tak jak bylo původně zamýšleno. Supervizor je nestranný v životěch účastníků supervize, nemá žádný vliv na jejich životy, narozdíl od kolegů nebo ostatních lidí v jejich životech a tedy nemá žádný důvod je ovlivnovat nebo manipulovat, protože tohle je naprosto přirozené v jiných, jakýkoliv vztazích. Dynamika vztahů je zkrátka taková, to není nic špatného, ale v rámci týmu, i když víme, že se ovlivňujeme, což je nevyhnutelné, tak je dobré toto pojmenovat a k tomu je právě úloha supervizora nezbytná, protože, pokud by to řekl kdokoliv zaujatý – z vnitřku týmu, tak je to napadnutelné, ale ve chvíli kdy to vyjádří nestranný člověk, lze to vzít jako fakt se kterým mohou účastníci pracovat, aniž by to vytvářelo jakékoliv neshody.