Klienti si občas vyžádají koučování a sezení připomíná spíše supervizi a někdy je to naopak. Zmatení na straně klientů je pochopitelné a proto bych dnes rád zvýraznil některé zásadní rozdíly mezi supervizí a koučinkem. Co se reálného rozdílu týče, tak zásadní je, že skutečný příjemcem supervize je klient klienta. Obvykle pacienti, pokud se týká o lékaře nebo klienti sociálních služeb, pokud se jedná o sociální pracovníky nebo třeba žáci, pokud se jedná o supervizi ve školství nebo klienti v terapii v supervizi terapeutů. V supervizi se soustředíme na užitek sezení, ale ne pro supervidovaného, ale pro ty, o které supervidovaný pečuje. Na rozdíl od toho, v koučování se jedná o užitek přímo pro klienta, který je na supervizi. Supervidovaný zadá žádost a společně dospějeme k tomu, jak za tímto cílem jít. Ostatní rozdíly mezi supervizí a koučováním jsou spíše dialektické a netýkají se tolik formy, jako spíše obsahu, ve kterém se koučování či supervize vede. Supervize je běžná ve zdravotnictví a sociální sféře (zde je dokonce povinná), obvykle děláme supervizi pro týmy kolem 10-ti lidí v rozmezí 1-3 měsíce v délce 2-3 hodin, dle velikosti týmu nebo závažnosti tématu. Další druh supervize je skupina, kde se setkávájí lidé ke sdílení, ale vzájemně se neznají. Nejznámější formou je tzv. Balintovská skupina, kde má obvykle jeden účastník slovo, definuje nějakou záležitost, co se mu stala s klientem a ostatní mu poskytují nezávislý vhled a inspirují k různým způsobům řešení. Poslední formou je individuální supervize, obsah je stejný jako ve skupině nebo týmu, vždy se jedná o řešení nějakého problému supervidovaného s jeho klientem, společně se supervizorem dochází k různým úhlům pohledu na situaci a k řešení, tak aby bylo průchodné pro supervidanta ale zejména užitečné pro jeho klienta – to je smyslem supervize, přínos musí pocítit zejména klienti našich klientů v supervizi.
Muzikoterapia a jej využitie v psychosomatickej psychiatrii
Text opisuje teoretické a praktické poslanie muzikoterapie v psychosomatickej psychiatrii. Cieľom textu je poukázať na definičné východiská muzikoterapie, ako disciplíny aplikovanej v psychiatrickom okruhu ochorení, s psychosomaticky ladenými ťažkosťami. Ďalšími zámermi textu sú vymedzenia spôsobu práce v praxi, prostredníctvom metód, umožňujúcim pacientom daného okruhu ochorení zmiernenie ich ťažkostí. Súčasťou využitia metód v praxi sú aj kľúčové slová, ktoré slúžia ako hraničný priestor medzi aplikovanou metódou, dopadom na pacienta a následným opätovným zasadením do teoretického rámca. Psychosomatickú psychiatriu vymedzujeme ako pojem, kde je zohľadnený psychosomatický – celostný – pohľad na človeka ako na bio – psycho – sociálno – spirituálnu jednotu človeka, zasadený do rámca psychiatrických diagnóz. Metodologický rámec textu je zasadený do kontextu vymedzenia muzikoterapie ako disciplíny v teoretickom zástoji až po praktické aplikovanie v psychosomatickej psychiatrii. Zmyslom textu je poukázanie na možnosti aplikovania muzikoterapie a umeleckých terapií v psychiatrických zariadeniach.
Kľúčové slová: muzikoterapia, psychosomatika, psychiatria, kľúčové momenty, metóda.
Post-covidová stresová klinika
Na základě stále větší poptávky klientů po pomoci a podpoře při návratu do „normálního“ života jsme se rozhodli soustředit naše síly na potřeby klientů, které vyvstávájí a odkrývají se po roce pandemie. Setkáváme se zejména s potřebou nového utváření sociálních návyků po návratu z on-line prostoru, neschopností či bloky v komunikaci „na živo“, dále pak se změnami v rodinách v důsledku on-line výuky a návratu zpět do lavic. Časté téma, které klienti přináší je zaměření se na sebe, jelikož teď celý rok pracovali pro druhé. Toto se netýká pouze pomáhajících profesí ale takřka všech – rodičů, kteří byli učitelé svých dětí, pečovatelů dětí o staré rodiče či jiné lidi v nouzi a pak o všechny možné dobrovolníky, kteří věnovali svůj čas a energii ještě nad rámec pro úplně cizí lidí. Víme, že po roce kdy všichni mysleli více na druhé než na sebe je nyní čas, abyste zase dobili energii sami pro sebe a proto se Vám budeme maximálně věnovat ve vašich vlastních potřebách a záležitostech.
Rodinná a párová konzultace
Poskytujeme poradenství na principech systemické terapie – zajímáme se vždy o celkový kontext a „systém“ a všechny jeho jednotky, čili osoby, které se s klientem setkávají. Při rodinných sezeních preferujeme přítomnost všech, kterých se dotýká daná záležitost. Používáme prvky facilitace a díky citlivému přístupu docházíme výsledkům obvykle ve 3-5 sezeních – v závislosti na probíraném tématu. Pokud se nejedná o dlouhodobou terapeutickou spolupráci, zaměřujeme se v duchu našeho výcviku na krátkodobou terapii zaměřenou na řešení. Systemická terapie používá principy kongruence, pochopení a zaměření se na řešení, místo analýzy problému.
V párové konzultaci obvykle pracujeme ve střednědobém horizontu a důsledně vyžadujeme přítomnost obou partnerů. Považujeme za nezbytné, abychom jako supervizoři udrželi nadhled a na sezeních se zaměřujeme na odhlédnutí od problému, který klienty – pár přivedl k nám do poradny, ale soustředíme se na společné silné stránky a vždy vycházíme z motivace klientů, to je ústředním hnacím motorem úspěšné spolupráce.
Už máte svého supervizora?
S klienty často přicházím na to, že i když přijdou pouze na „preventivní“ návštěvu, protože jsou objednaní, vždy se objeví něco, co by stálo za to prokonzultovat. Přijde mi zajímavé, že institut soukromého supervizora není v Českém kontextu stále zakořeněn.
Přijít se poradit je vždy rozumné, tím nikdy nic člověk nezkazí.
Ve spojených státech má spousta lidí soukromého terapeuta nebo psychoanalytika, proč tady u nás není prevence a institut soukromého supervizora stále vnímána jako něco běžného, ne-li pozitivního, ale spíše jako zbytečnost nebo něco nedůvěryhodného. Vycházím s teze, že přijít se poradit je vždy rozumné, tím nikdy nic člověk nezkazí. Uvědomuji si dobře, že smyslem mé práce je, aby se klienti rozhoupali k akci, to je dobré a potřebné. Dodal bych také, že přijít se poradit, než nějaké rozhodnutí udělám je snad ještě důležitější. Tak často v sobě lidé něco dusí a nepřijdou to prokonzultovat s nezávislým odborníkem a zbytečně prodlužují dobu stresu a napětí.
